Sparťanská posila Jan Šmidrkal (24) oživil po změně stran hru nováčka v závěrečném utkání letošního roku, na odvrácení porážky (2:5) s Vysokým Mýtem to ovšem nestačilo. „Ve třicáté vteřině dostanete gól z ničeho, v páté minutě prohráváte dva nula. Takový tým, jakým je Nejzbach, pak hraje v klidu a hlídá si to,“ řekl na úvod pozápasového rozhovoru, ve kterém mimo jiné potvrdil, že jeho hostování v Olympiku končí ještě v letošním roce.

Druhý poločas už byl z vaší strany lepší, že?
Nejzbach trochu polevil, dostal druhý gól, a kdyby jedna z šancí skončila v bráně na pět tři, mohl tady ztratit body. Na druhou stranu má zkušené hráče, kteří by si to podle mě zřejmě pohlídali. Nás může těšit alespoň výkon ve druhé půli.

Jaké to pro vás bylo naskočit do takového zápasu v jeho průběhu z lavičky?
Asi osm dní jsem marodil se zády, ve středu jsem si přišel zatrénovat s tím, že jsem panu Šubovi říkal, že vydržím maximálně poločas. Rozdýchal jsem se a šlo to. Přihrávka na gól je plus, ale body nám to nezískalo.

Co říkáte na celkovou bilanci Mělníka po vašem příchodu?
Jeden bod s Třincem… Samozřejmě bych si přál víc. Měli jsme ale mimořádně těžké soupeře patřící ke špičce ligy – Teplice, Chrudim, Benago. Pokud se chceme zachránit, musíme porážet týmy jako Třinec a doma uhrávat body s Nejzbachem, i když je to těžké.

Vidíte tam ještě šanci na záchranu?
Myslím, že zápasy právě s Teplicemi, Chrudimí, se Spartou, Benagem jsou na to, abychom si je šli víceméně užít. Rozhodne se v utkáních se Slavií, Třincem… Myslím, že kdyby se podařilo jednou dvakrát vyhrát, k tomu přidat nějakou remízu, tak se lze nějakým způsobem zachránit. Všichni vědí, jak vypadá tabulka. Bude to hodně těžké.

Jak těžké rozhodování bylo odejít ze Sparty na hostování do Olympiku?
Sparta má hodně zajímavý kádr, ve kterém je deset strašně kvalitních hráčů. Tým se složil v létě. David Fryč to dává super dohromady. Myslím, že bych tam nedostal tolik šancí, proto jsem odešel na hostování sem.

Vaši aklimatizaci v novém týmu asi nejvíce ovlivňují nepříznivé výsledky, že?
To víte, že psychice to nepomůže. Kluci přišli z druhé ligy, kterou projeli jako nůž máslem. V první lize je to ale úplně něco jiného – takticky, rychlostně, práce s míčem… Spoustě kluků je pod dvacet a musejí se učit sbírat zkušenosti do budoucích let. Co vím, tak Mělník hraje super v juniorské kategorii. Přeju jim, ať vychovají co nejvíce futsalistů, a třeba i reprezentantů.

Vaše hostování je pouze do konce prosince. Jak to s vámi bude po novém roce?
Prvního ledna bych se měl hlásit zpátky na Spartě. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Futsalem se chci nadále hlavně bavit, je to pro mě především radost.

Podobně to asi máte i s velkým fotbalem…
Ano. Časově to s prací nedávám jinak než už jen I. A třídu ve Velvarech, kousek odsud.

Závěrečná otázka nemůže patřit ničemu jinému než Ovčárům, v jejichž kádru jste se v minulosti rovněž objevil. Jak na to vzpomínáte?
Fantasticky. Nedám na ně dopustit a chtěl bych tímto i pozdravit rodinu Ondrákových. Pan Ondrák byl fantastický člověk, mladý Slávek rovněž. Ovčáry byla moje první taková dospělá štace ve fotbale. Poznal jsem tam spoustu kamarádů a hráčů, od kterých jsem si hodně vzal. Dodnes jsem s nimi v kontaktu a voláme si. Přeji jim jen to nejlepší, protože není dospělý tým, kde bych se cítil lépe než tam.