Západoevropské mocnosti se zatím chovají tak, jako by měl právo na vstup do EU každý, v jehož zemi panují nepokoje. Pak je ale potenciál migrantů několikanásobně vyšší. Nejde již jen o „pár“ miliónů, nýbrž o stovky miliónů lidí na celém světě. Odhadovat počty a připravovat tak občany na to, že budou muset přijímat migranty ve velkém počtu a trvale, to není úloha ani národních, ani evropských vůdců. Jejich povinností je v první řadě starat se o občany a stabilitu svých zemí.

Místo toho se ale chovají tak, jako by hodnotový a od něj odvozený právní systém Evropy platil všude na světě a jako by evropští občané měli globální odpovědnost za jeho uskutečnění, respektive důsledky neuskutečnění. Faktem ale je, že západní hodnoty, práva a také blahobyt patří v první řadě občanům tohoto kontinentu, kteří po generace tvrdou prací a disciplinovaností vytvářeli evropský civilizační projekt.

Jakási kosmická představa spravedlnosti a humanismu je sice teoreticky myslitelná, ale není v žádném případě realizovatelná. Není prakticky uskutečnitelné, aby si lidé z méně úspěšných společenských systémů ve statisících přicházeli vyzvednout do Evropy to, co jim chybí. A podle toho se musí evropské vlády chovat.

Ale jisté je, že politici budou mít i v budoucnosti šanci ukázat, že opravdu slouží svým voličům a brání je i za použití násilí. Stát neexistuje, když není schopen kontrolovat svoje hranice.