148_14_1 B tým nastoupil proti slanskému Fobozu v docela silné sestavě. V první čtyřce
nastoupili sehraní kluci z U-18 (  Vála, Dzimko, Prejsa a Kettner ) a hráli
kvalitní a hezký futsal, leč si neodpustili pár chyb, z kterých pramenily
zbytečně obdržené góly. A to pro mě asi mělo být i varováním na sobotní Final
Four.
Poločas jsme prohráli 2:4. Po malé domluvě o přestávce jsme do 2. půle
vstoupili více aktivněji a během pár minut otočili skóre na 6:4 a já myslel, že
bude klid. Ovšem chyba lávky. Přišlo uspokojení, jehož výsledkem byl konečný
stav 8:8, který jsme nakonec honili v pover play. A i když jsme po celý zápas
byli lepší, nakonec ta remíza je asi spravedlivá.

A tým :

Věděl jsem, že Chotěboř bude velice težký soupeř, který výborně brání a hraje z
vlastní půlky na brejky, což je pro nás nejméně vyhovující způsob hry soupeře.
Ještě horší okolnosti nás však potkaly před zápasem a ovlivnilo to celý zápas.
V poledne mi přišla první SMS, kdy mi jedna z opor oznámila, že mají v rodině
velký problém a večer asi nebude úplně v pohodě. Taky to tak pak vypadalo.
Hodinu před zápasem další SMS od hráče ze základu, že měl úraz a musí na šití.
Chvíli po té další SMS, kdy mi 3 hráči z důvodu pracovního zanepráznění oznámili
příjezd chvíli před zahájením utkání. Takže příprava nebyla skoro žádná a tomu
odpovídal i zažátek utkání.Opět jsme dostali brzy gól a opět u toho byli zkušení
hráči. Je to již po čtvrté za sebou a hlava mi to přestává brát a jsem z toho už
unavenej. A i když na to neustále upozozňuji, nezabírá to. Výsledkem bude zásah
do sestavy a více defenzivní styl. Myslel jsem si, že dokážeme soupeře přehrát
útočnou a atraktivní hrou, ale někdy to prostě nejde. Teď nás čekají soupeři ze
špičky a už musíme hrát tak, aby se vyhrávalo a nesmíme koukat na líbivost
hry.Co je nám pak platné, že trenér soupeře, který nás rozdrtí 1:7, řekne, že
jsme
byli herně lepší, dobře kombinovali a že nám přeje postup do ligy, že tam hrou
patříme. Sice to potěší, ale neděláme krasobruslení, kde se hodnotí krása.
Ale zpátky k zápasu. Chotěboř se prezentovala vynikající obranou, která byla
velice elastická a rychlá. Prakticky nás
vůbec nepustili do šance a střely z větších vzáleností zblokovali. Navíc se jim
dařilo i proměńování šancí, i když u tří z prvních pěti gólů nemají úplně čisté
svědomí naši brankáři. Velice mě taky překvapilo, že i když svůj náskok postupně
zvyšovali, tak neustoupili od své hry, nenechali se unést a i za stavu 0:3, 0:4,
0:5 a více,stále bránili a nepouštěli se do útočení. No prostě běs a hrůza
takový soupeř. (-:  (-: .  Výsledkem byl totální zmar a rána do hlavy.

Junioři :
Na Final Four se tešil celý náš klub, vedení a kolegové z organizace, hráči
a jejich příznivci. A já skrytě doufal v úspěch. Ale ve vnitř jsem skládal
mozaiku našich hráčů, jejich formy, únavy a zranění. A vůbec mi to nevycházelo
dobře. Šimandl, Prejsa, Kettner a Dzimko procházeli za poslední měsíc zraněními
a nemocemi a moc toho nenatrénovali a neodehráli. Gabčo se potýká se ztrátou
formy. Góly, které dával za juniorku a také A tým jako na běžícím pásu se v
únoru zasekly. Další tahoun Lelek je očividně utahanej a chybí mu jiskra a ten
správný drajv. Ale věřil jsme v jejich odhodlání, nasazení, vůli a nespornou
futsalovou kvalitu. A taky, že to dobře vymyslím (-:
Úvod semifinálového zápasu s Jeseníkem tomu nasvědčoval. Gabčo svou obvyklou
pumelice z 15m trefil náramně pod břevno a repre gólman U21 Růžička ani nestihl
zvednout ruce. O chvíli později se rychle a mrště zorientoval v brankovišti
soupeře Dzimko a ve skluzu prostrčil pod brankřem míč podruhé do sítě. Radost
byla veliká a asi to kluky až moc uklidnilo. Soupeř vytáhl obranu, začal být
ještě více agresivnější, přidal na rychlosti a nám začaly velké problémy.
Naštěstí stál v bráně vynikající Jenč, který si jako jediný přivezl do Chomutova
famózní formu. Poločas skončil 2:0 pro nás a vypadalo to velice nadějně.
Ovšem to, co nás často potkává, tj. opomenutí rad a pokynů trenéra, se nám na
začátku druhé půle vymstilo. Byl jsem přesvědčen, že nemůžeme dostat gól ze
standartky nebo rohu. Že jsou kluci již natolik herně zkušení, že si to
pohlídají. Nestalo se a po rohu soupeře přišla jednoduch přihra na hranici
brankoviště na nabíhajícího hráče, kterého stojící obrana
nezachytila a bylo to 2:1. A chvíli na to bylo ještě hůř. Zahráváme útočnou
standartku a místo vytvoření šance přijde nástřel do prvního hráče a brejková
situace 2 na brankáře a gól na 2:2. A za chvíli opět špatná rozehrávka,
přečíslení a 3:2 pro Jeseník. Myslel jsem, že umřu. Taková škoda. Po chvilce
jsme šli do pever play, vytvořili si dvě šance, ale neproměnili, takže nás čekal
boj o třetí místo s tím nejhorším soupeřem a největším favoritem Indossem Plzeň,
který stejně jako my nezvládl vedení 2:0 ve 2. půli a v závěru inkasoval 2 góly,
které se na něm pak projevili při penaltách. Šťastnější byl pardubický Torf,
takže místo očekávaného finále Plzeň – Mělník zbyl jen boj o třetí místo. Ale
placku jsme chtěli a kluiky dobře namotivovali.
Do utkání jsme vstoupili velice paradoxně. Hned při prvním útoku jsme si
vytvořili dvě 100% šance, ale z nich přišel brejk po lajně, špatné postavení
našeho brankáře a gól do naší brány. Po té se dostal do nájezdu sám na brankáře
Gabčo a po něm Kettner, ale neuspěli, takže přišel trest. Při závaru v našem
brankoviši sehrál hereckou vložku zasloužilý umělec Vnuk, rozhodčí mu to zbaštil
i s navijákem a k údivu všem pískl penaltu. Soupeř ji proměnil a utkání se tím
pádem dostalo do jiných mezí než by mu slušelo. Byli jsme zklamáni z křivdy a
soustředění již nestálo za moc. Nepřidal tomu ani další velice laciný gól na
3:0, čímž skončila 1. půle. Byli jsme výsledkově na kolenou, ne však, že by jsme
se vzdali.Po 5 min. 2. půle jsme se pustli do pover play a snažili se utkání
zdramatizovat. Snížili jsme na 3:1 a měli další 2 obrovské šance, dali
břevno,ale udělali i ztrátu míče, kdy přišel gól do pázdné brány a flustrace
našich hráčů, kterému pomohlo i přísné vyloučení Gabča za důraz v osobním
souboji. Když to řeknu kulantně, tak mě ti rozhodčí nemile překvapují. Výsledkem
byly strkanice, výlevy a ještě v závěru dvě červené pro Jenče a Prejsu.

Mladíci z U-16 byli na Final Four strašně namotivování, slibovali vysunutý
presink, ale nějak se jim to moc nedařilo, ale i přes to sehráli dva velice
vyrovnané zápasy, které rozhodly neproměné šance našich borců. V prvním zápase
za stavu 0:1 jdem dvakrát sami na brankáře ( Šuba a Vokoun ). Místo vyrovnání
pak přijde nesmyslná přihrávka středem a gól na 0:2 a pak jen neúspěšné dobývání
výborné obrany Brna. I tady nás čekal jen boj o třetí místo. Když své toutovky
nedáme, nemůžeme vyhrát. A to platí ve všech kategoriích. Olympiku strašně chybí
střelec jako je Petr Hyka. Budeme s tím muset něco udělat.

Jiné bylo utkání o třetí místo. Kluci nastoupili plni elánu, velice dobře se
pohybovali, vytvářeli si šance, ovšem proměnili Slezákem jen jedinou, čímž
soupeře drželi stále ve hře a ten toho dokázal využít. Slepenými góly se dostal
do vedení 3:1. Naši se pustli do pover play, ihned snížili na 3:2 a vytvořili si
hodně příležitostí na to, aby tento zápas vyhráli. Ovšem i tady platilo, že
chybí střelec. Jen Šuba měl při pover play dvě tutovky, ale pohrdl jimi. Dalším
paličem byl Weiner a tak přišel trest. Hrdý prováhal správný moment na
přihrávku, kterou pak adresoval na nohu soupeře a přišel gól na 2:4 do prázdné
brány a bylo po zápase.

Ano, můžeme možná skonstatovat, že dvě bramborovky jsou málo. Ale to je sport.
Někdy jsou soupeři lepší nebo možná jen šťastnější než my. Kluky však musím
pochválit, nebyl nikdo kdo by nemakal nebo se na to vybodl. Jak mi řekl jeden
kolega z jiného klubu : máte tady dva roky po sobě jako jediní dvě mužstva a to
je to hlavní. A jestli budeš  první nebo až čtvrtý je loterie.

Pavel Šuba